Konstanty
Noc se ještě chvíli líně, a už ne zcela černě, převaluje
a den vstává až za hodinu,
v oparu nezvané rychlokvašné periferie Prahy
velkosklad šedavě barevného betonu
znaveně sípe chuchvalcové mlžno
listopadem,
šeptá neurčitě rachtající, do štěrku a písku, těžká zabalená slova,
vlezavě chraptí
jak cementová pára
upředená z grogu a prvního chrchle cigarety zrána,
hopsají tu připitomělí zajíci a pomatené koroptvičky,
vaří se první, ta nejlevnější, mezi zuby vlezle vrzající káva,
plán se musí plnit,
zákazník zatím slastně spí,
dělnická sláva
zalézá pozvolna za nehty,
rumové špony se krvavě zadírají pod kůži,
den za dnem,
jeden jako druhý,
Rozvody, dluhy,
prázdnej lahváč ve vaťáku,
chléb a hry,
křídla jsou slepena v láku,
proč něco měnit,
není chuť na sny.
Horní Počernice, 8.11.2004
|
